ČEZ argumentuje nevhodnou kvalitou uhlí z velkolomu Nástup Tušimice, které je a má být nadále v elektrárně Prunéřov II používáno. To má údajně tak nevhodné parametry (vysoký obsah popele a vody), že je nelze spalovat v nejmodernějších kotlích, které využívají nadkritických parametrů páry a mají čistou účinnost přesahující 42 %.
ČEZ tedy přiznává, že v elektrárně používá nekvalitní uhlí. Zarážející však je, že tím zároveň odůvodňuje nutnost použití morálně zastaralé technologie. Je proto otázkou, zda tomuto argumentu ČEZu vůbec přiznat nějakou relevanci. Právní předpisy se totiž pochopitelně neptají na to, jak kvalitním uhlím má být ta která elektrárna zásobena, ale prostě požadují, aby měla minimálně 42 procentní čistou účinnost. Těžko si lze v této souvislosti například představit, že by si producenti benzinu dovolili nakupovat od těžařských společností ropu pochybné kvality, z níž by pak nemohli vyrobit benzin takové jakosti, aby bez problémů vyhověl normám a dal se v autech bezpečně používat. Pokud je tedy uhlí z dolu Nástup Tušimice skutečně tak nekvalitní, pak by je ČEZ radši neměl v elektrárnách spalovat vůbec.
Pokud by byl v Prunéřově postaven např. stejný blok o výkonu 660 MW, jaký ČEZ chystá v Ledvicích, kde je používáno uhlí z Bíliny, pak by podle výpočtů uvedených v doplnění dokumentace EIA (Euromatic spol. s r.o. z října 2009) při použití méně kvalitního uhlí z velkomu Nástum Tušimice jeho čistá účinnost přesto přesahovala 42 %. Dosahovala by tedy parametrů nejlepších dostupných technik a byla by o více než 3 % vyšší než u řešení prosazovaného ČEZem. Nelze tedy akceptovat jeho argumentaci, že nízká kvalita v Prunéřově používaného uhlí neumožňuje dosažení vyšší účinnosti.
